Představuji Vám svou druhou knihu

Když jsem představovala první knihu Dopisy mladému sportovci od Vítěze, hned jsem dostala několik otázek, kdy bude další. To jsem v tu dobu opravdu netušila. Doufala jsem a přála si, aby ještě nějaká byla, ale věděla jsem, že buď to přijde nebo ne.
Nechtěla jsem na další knihu tlačit, ale dopřát si čas, aby vznikla ve správnou chvíli a obsahovala to, co má. Věřím tomu, že se obě přání splnila. 

Druhá kniha už je v prodeji a můžete ji mít doma i Vy.

Mám radost, že na knize spolupracoval stejný tým jako na té první. Ale i když šlo o stejný tým, průběh se lišil. A jsem za to ráda. Protože si myslím, že nikdy nejde udělat dvě věci úplně stejně. Tím, že se některé věci tolik odlišovaly, tak nebyla šance na nějaké porovnávání. Prostě a jednoduše, je to originál se svým vlastním příběhem.
Pár perliček z průběhu, které pro mě byly zajímavé:
👉 ilustrátorce jsem prvních cca 6 námětů na ilustraci vrátila, protože to nebylo ono. Byl to docela dlouhý, ale velmi důležitý proces, který se podařilo vyhrát a našly jsme tu správnou vlnu. První reakce, co mám od čtenářů, jsou ve znění spokojenosti a líbivosti ilustrací, 
👉 knihu jsem psala a pořád mi to nesedělo, až jsem našla řešení, kterým je rozdělení knihy do tří částí,
👉 první knihu jsem napsala a bylo. U této probíhalo mnohem víc úprav a poslední téma jsem dopisovala pár dní před finálním tiskem, takže celkem fuška, 
👉 i u této knihy se podařilo vybrat peníze na tisk pomocí crowdfundingové kampaně na Hithitu, tentokrát to pro mě byla mnohem větší dřina, 
👉 hodně náročné pro mě bylo srovnat se s pocitem, že už všem lezu na nervy, jak neustále posílám další a další e-maily, zprávy a příspěvky, aby přispěli na knihu. Na můj vkus toho bylo až moc, ale ukázalo se, že ne. Že jen díky této vytrvalosti se podařilo peníze vybrat a jelikož algoritmus vybírá jen nějaké příspěvky, tak se jich ke každému tolik nedostalo.
I u této knihy jsem měla na srdci, aby kniha byla požehnaná. Jsem ráda, že se podařilo vše sladit a jedno červnové odpoledne jsem vyzvedla knihy z tiskárny na střední škole polygrafické v Olomouci a jela do kavárny Õde. Tam jsem se sešla s mými blízkými, které můžete vidět na fotce a společně jsme se modlili za všechny, kteří se na knize podíleli i za ty, kteří ji budou číst. 

Mám úctu i bázeň ke čtenářům, protože jsem si vědoma toho, že v knize často narážím na tenký led a pro někoho to mohou být náročné řádky. Jsem proto ráda, že kniha má své duchovní krytí a požehnání.