Až když jsem na začátku roku napsala dopisy mladému sportovci, mi došlo, že je to v podstatě kniha. Další uvědomění bylo, že bych byla ráda, aby se k mladým sportovcům dostala. Nejprve jsem si tento nápad ověřila tím, že jsem vytiskla tři dopisy a dala je třem svěřenkyním.
Čekala jsem na jejich reakci.
Holky se přiznaly, že neumí moc spontánně reagovat a že si obálku otevřou až doma. Nechala jsem to na nich. Nicméně když jsme se loučily, šly ještě do šatny pro věci a pak se vrátily a všem zářily oči. Tento jejich výraz mluvit za vše. Byly nadšené a jedna řekla:
„Potřebuji celou knížku, to musím mít.“
Tím jsem dostala odpověď, že tyto dopisy u mladých sportovců budou mít své místo. Začala tedy cesta, která jsem netušila, kam povede a jaká úskalí bude mít, ale to je dobře.
Protože si myslím, že kdyby člověk dopředu tušil, co ho čeká, že by s tím vůbec nezačal.
Začala jsem si zjišťovat, jaké jsou možnosti vydání knihy, shlédla webináře, zjišťovala informace o nakladatelství a jaké jiné možnosti jsou. Napsala jsem do několika nakladatelství, ale jako úplný začátečník je to těžké. Z některých nakladatelství nepřišla žádná odpověď, jinde, že nemají zájem, že kniha nezapadá do edičního plánu a další.
Určitě jsem v e-mailech nakladateli udělala plno chyb, ale to se nedá nic dělat. Zkušenost to byla.
Už jsem myšlenku nakladatelství pomalu pouštěla z hlavy, protože se blížily letní prázdniny, když jsem jednou ve vlaku potakala pána. Po chvíli jsme si díky občerstvení dali do řeči a ukázalo se, že je spisovatel. Nebránil se tomu, abych mu knížku ukázala a dal mi několik důležitých rad.
A kromě rad jsem od něj také dostala kontakt na redaktora v nakladatelství, kterému se mám ozvat a odkázat se na pána z vlaku.
Byla jsem z toho v úžasu. Chápete? Jen tak si jedete vlakem a narazíte na takového člověka, který Vám nabídne přesně to, po čem už jste skoro přestávali snít. S nakladatelstvím jsem se spojila, s pánem jsem se sešla a ukázala mu, co mám v úmyslu s knihou.
Ale ještě nejsme u konce.
Bylo by hezké napsat, že pán souhlasil a spolupráce se rozjela, ale nebylo tomu tak. Říkal, že myšlenka dobrá, ale zpracování, že není dobré, že by bylo třeba to lépe propracovat, aby to mladé sportovce, v období puberty zaujalo. On slíbil, že se nad knihou zamyslí a že si dáme vědět.
Odešla jsem tedy s nadějí, že dveře jsou pootevřené a jestli je chci otevřít, musím zabojovat.
A tady vidím další skvělé načasování, protože v létě jsem jela na několik soustředění s mladými hráči, kde jsem hned využila situace. Měli jsme hodinové setkání, kde jsem jim představila knihu, snažila se zjistit, co v knihách mladí hledají a co je v nich zaujme.
Dostala jsem hodně inspirace, tipů a nápadů, jak knihu vylepšit. Měla jsem z toho velkou radost.
A jak to bylo dál? To si přečtěte v článku Zázraky se dějí.
Jsem autorka knihy Dopisy mladému sportovci od Vítěze, žena, která miluje život a ráda inspiruje druhé.
Jsem trenérka, která se více jak 10 let věnuje mladým badmintonistům a také bývalá juniorská reprezentantka, která byla na Mistrovství Evropy i světa.
Učím na vysoké škole a věnuji se vzdělávání trenérů badmintonu v ČR.