Zázraky se dějí

Když už víme,  jak to všechno začalo, a že vše má svůj čas, můžeme se posunout dále v příběhu.  Během léta se podařilo sesbírat hodnotné tipy od mladých sportovců a tak bylo na čase vrhnout se na úpravy.  Tento nový návrh jsem plánovala poslat do nakladatelství. Upravila jsem jen několik dopisů, protože to bylo dost práce. Poslala jsem ho a nic se nedělo. Po nějaké době jsem se znovu ozvala a odpověď byla jasná:

„Myslíme si, že kniha složená pouze z dopisů nemá šanci uspět a proto o ni nemáme zájem.“

Nebyla to příjemná zpráva, mrzelo mě to, ale člověk vždy nedostane to, co si přeje. Navíc často netušíme, jestli právě díky takovému odmítnutí nás nečeká něco ještě lepšího. Začala ve mně zrát myšlenka, že bych byla ráda, kdybych knihu mohla nabídnout na Badmintonové konferenci. Je to akce, na kterou přijedou trenéři z celé ČR, v roce 2023 navíc plánujeme, že pozveme rodiče sportovců.

Tím jsem si stanovila termín, kdy bych chtěla, aby kniha byla vydaná.

Řekla jsem si, že ještě měsíc až dva se budu snažit knihu vydat přes nakladatelství a pak, že začnu pracovat na samonákladu. Nechala jsem tomu volný průběh a trochu na to i zapomněla. Kromě toho, že jsem trenérka, tak také v Olomouci vedu zdravotní cvičení. A při jednom takovém cvičení jsme si povídaly a přišla řeč na to, že jsem napsala knihu a že ji chci vydat.

Jedna z účastnic, maminka mladé sportovkyně, prohodila mezi řečí, že její kamarádka učí na střední polygrafické škole.

V tu chvíli jsem si přišla jak Alenka v říši divů, koukala jsem na ni a nemohla tomu pár minut uvěřit. Když se pak ukázalo, že se také jedná o maminku mladých sportovců, navíc sportovců, které znám a které jsem i trénovala, úžas ještě vzrostl.

Tímto bych Vám ráda představila Lenku, která od našeho prvního setkání pracuje na knížce s takovým nadšením a nasazením, že nikoho lepšího jsem si do týmu nemohla ani přát .

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *